|
 Tento název jsem sice už použil v časopise Tuning Magazine, ale snad mi to prominete. Prostě jsem nepřišel na jiné pojmenování, které by výstižněji charakterizovalo tento Velorex Vojty Chvaliny. V sekci Performance tak začínáme „vozem“, který se chlubí 324 koňmi na tunu. Prostě tuning jak má být!
Cesta k aktuální podobě Superhadráka byla hodně dlouhá. Nejprve rok sériového ježdění, pak 9 let odpočinku v garáži a nakonec 2 roky úprav. Výsledek ovšem stojí za to. Na jeho konci je totiž Velorex, který je o 7 cm nižší, 30 cm širší a dokonce o 40 cm delší. Teď už vám je asi jasné, že z původní kostry toho moc nezbylo. V podstatě je celá nová a řádně zesílená. Původní jsou snad jen dvě nedůležité trubky. A proč vlastně všechny tak rozsáhlé úpravy? Stojí za tím hlavně výměna motoru. V první fázi se Vojta rozhodl místo dýchavičné dvěstěpadesátky zdvojnásobit objem instalací pětistovky od Kawasaki. Nárůst výkonu byl opravdu znát a svezení bylo skvělé, jenže s jídlem roste chuť a tak si na další sezónu naplánoval opravdový oříšek. V duchu minulé přestavby se rozhodl opět zdvojnásobit objem válců. Tentokráte padla za oběť Suzuki 1000, která darovala své srdce. Sériový výkon 140 koní podpořený 110 Nm by se normálnímu smrtelníkovi zdál jako sebevražedný. Vojta ale ještě přidal 6 koní díky Powercomanderu a dvojici otevřených vzduchových filtrů, které výhružně čouhají z dřevěné kapoty.
Instalace takto rozměrného a výkonného motoru ovšem nebyla žádná legrace. Prostoru nebylo mnoho a tak se muselo dosti přizpůsobovat. Další velmi důležitým faktorem je, že nainstalovaný motor je „vodník“, tedy potřebuje výkonné chladiče. Ty jsou umístěny pod sedačkou. Slouží zároveň jako improvizované topení a dokonce jako samostatné vyhřívání sedadla. Také u samotného vstřikování motoru se Vojta zapotil, ale po tom, co zcela přestavěl podvozek, rozvod brzd, geometrii a spousty dalších drobností, mu tohle přišlo jako zábava.
Mrkněme se teď na Velorexe z venku. Nové rozměry znamenaly nové střihy na karoserii. Celá je potažena koženkou, bez ní vypadá její konstrukce jako obnažená vzducholoď. Díky této technologii se z Hadráka může v mžiku stát kabriolet, nebo roadster. Jediné krycí plechy jsou na zakázku vyrobené blatníky s bílými pruhy. Vpředu chrání drátěná kola s pneumatikami Continental 100/80 R16, se zakázkově zesílenými dráty a náboji z modelu 650. Takovou výkonovou smršť, jako disponuje tahle bestie je nutné kočírovat a proto se zde nacházejí plovoucí kotouče o průměru 320 mm, do kterých se zakusují rudé šestipístky od firmy TOKICO. Zadní poháněný ráfek 6x17 ze Suzuki obaluje pneumatiky Marangoni 205/40 R17. Její práce je ovšem dřina, vydrží vždy jen cca 3000 km, šmouhy totiž dokáže kreslit na požádání. Záchranou brzdou se dá nazvat 220 mm kotouč dvoupístkem opět od TOKICA.
Exteriér se ještě chlubí hliníkovými zrcátky Easy Riders asvětly s čirou optikou, Angel Eyes a bixenony. V interiéru najdete dřevěný volant s chromem, dubovou palubní desku s přídavnými měřáky a multifunkčním digitálním tachometrem. Sedadlo je potaženo kůží. S nadsázkou se dá říci, že bezpečnostní pásy tohle bestie nepotřebuje, jedná se přeci o velmi bezpečný vůz a navíc jezdí velmi pomalu. Alespoň podle majitele. Ten se ale rovněž prořekl, že Superhadrák dosáhne až 225 km/h. Nezapomnělo se sice na multimediální vestavbu v podobě jednotky Panasonic s vestavěným LCD monitorem, reproduktory JVC a Dexon, zesilovač a subwoofer Toxic, ale při jízdě je opravdu nadbytečná. Zážitku z jízdu totiž nemůže v žádném případě konkurovat.
|
mazáckej kus opravdu jedinečná mašina
Performance 
